Článek
K legendárnímu Divadlu Semafor patřily vždycky nejen kvalitní nadčasové hry a skvělé písně, ale také krásné dívky. Z celé té plejády stačí připomenout Milenu Zahrynowskou (†45), Miluši Voborníkovou (72), Naďu Urbánkovou (83), Jitku Molavcovou (72), Věru Křesadlovou (78) a pochopitelně Zuzanu Burianovou, která nás nedávno předčasně opustila. Poslední rozloučení s herečkou se koná v pátek v kostele svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze.
Objevil ji Vašta, nikoli Roháč
Právě v Semaforu zažila Burianová dobu své největší slávy. Účinkovala například v představeních Jonáš a tingl tangl, Člověk z půdy, Kdyby 1000 klarinetů, Zuzana v lázni nebo Smutek bláznivých panen. Výborně jí seděly komediální postavy půvabných naivních dívek. Vyučená elektromechanička si ale svůj divadelní křest odbyla už v 15 letech v amatérském divadle Paradox. Snažila se také vyvrátit tvrzení, které kolovalo na internetu, že pro Divadlo Semafor ji objevil její první manžel, slavný režisér Ján Roháč (†48).
Ve skutečnosti jí na tuto scénu pomohl režisér Jaromír Vašta (†64), který se kamarádil s jejími rodiči. Se slovy: „Chceš si vydělat čtyřicet korun?“ ji pozval na natáčení pořadu Vysílá studio A, kde Jiří Suchý (90) zrovna točil svou píseň Pramínek vlasů. Zuzana Burianová přišla na scénu s přidělaným copem, který jí Suchý v závěru písně odstřihl. Pak se spolu dali do řeči a principála zaujala natolik, že ji vzápětí pozval do divadla. Nejen proto, že uměla zpívat a hrát na kytaru, ale i kvůli jménu Zuzana.
Se Suchým i s Grossmannem
S tímto jménem byl totiž Semafor úzce spjatý od počátku 60. let. Všichni známe Písničku pro Zuzanu v nádherném podání tehdejšího člena divadelního souboru Waldemara Matušky (†76). Na scéně se také hrály hry Zuzana je sama doma nebo Zuzana je zase sama doma, ale tajemnou Zuzanu diváci nikdy neviděli – znali pouze její hlas. Až při premiéře hry Zuzana je všude jako doma se publiku ukázala i Burianová coby nová posila souboru.
Ve skupině Jiřího Suchého si zahrála naposledy v představení Případ Eleonora, poté vystupovala s Jiřím Grossmannem (†30) a Miloslavem Šimkem (†63). Právě s Grossmannem nazpívala svůj nejznámější hit Ano, pane Jiří. Do jejího repertoáru patřily také populární písně jako Co jsem všechno ztratila a Máš už jít.
Filmaři jí dávali menší role
Před kamerou stála Burianová poprvé ve 14 letech, když si zahrála Hanku v rodinném filmu Chlapec a srna (1962). Na filmovém plátně figurovala jako herečka menších rolí – objevila se například ve snímku Fantom Morrisvillu (1966) nebo Bylo čtvrt a bude půl (1968). Tady vaší pozornosti nejspíš unikla, určitě si ji ale pamatujete jako skladnici Bohunku, která si ve filmu Vesničko má středisková (1985) stěžuje panu Pávkovi (Marian Labuda, †73), že ji nemá kdo zahřát.
Někteří si ji vybaví i jako zdravotní sestru Zuzanu ze seriálu Nemocnice na kraji města (1981). Krásná plavovláska se také několikrát objevila v cyklu malých televizních příběhů Bakaláři. Naposledy si zahrála v TV filmu Dědek Bárta (1989).
Smutná zpráva ze Švýcarska
Její první manžel Ján Roháč v roce 1980 zemřel. Později se seznámila s trumpetistou Zdeňkem Kučerou, který žil řadu let ve Švýcarsku. Po svatbě v roce 1990 se za ním přestěhovala do městečka Hinwil v Curyšském kantonu a (až na malé výjimky) pověsila hereckou kariéru na hřebík. O to víc se ale věnovala své další velké vášni: vaření. Jednu dobu dokonce pracovala jako kuchařka na poloviční úvazek. Pravidelně jezdila do Česka a měla to v plánu i nyní. Už to nestihla – osudným se jí stal pád ze schodů.
