Byl a určitě i jste známý šoumen a milovník života. Co vás vedlo k tomu, že jste zakotvil tady, opustil bujaré dny a noc a stal se vesničanem?
No, popravdě, dovedla mne k tomu manželka. Bydleli jsme dlouho v paneláku na Velké Ohradě v Praze a v jednu chvíli mi demokraticky sdělila, že se přestěhujeme blíž k přírodě. Moc jsem nebrblal a kývnul na její rozhodnutí, protože nesouhlas by mi stejně byl prd platný. Navíc jsme byli vlastníky chaloupky tady u Nižboru a nakonec jsme se po dramatických diskusích domluvili, že na důchod si ji zrekonstruujeme, zvětšíme a upravíme pro trvalý pobyt a dali se do díla. Už sedmý rok si tu lebedíme a musím přiznat, že nelituju a naopak jsem tu šťastnej.
Bývalá chaloupka, která kdysi sloužila jen na občasnou rekreaci a ne k trvalému bydlení, skončila tedy v propadlišti dějin a teď se tu skví pořádná hacienda s velkou zahradou a bazénem. Zřejmě si na ní docela dost museli máknout stavební firmy?
To je fakt, ovšem ani já jsem nelenil a přispěl ke zdaru díla svými silami. Hlavně tedy duševními, kdy jsem všem těm řemeslníkům a dělníkům kecal do díla a nešetřil dobrými radami. Ovšem neštítil jsem se ani tvrdé manuální práce a tu a tam naložil kolečko a dopomohl tak k urychlení stavebních prací.
Roman Skamene
Chaloupka, jak jí rodina stále říká, je nepřehlédnutelným architektonickým dílem. Jsou v ní třeba dvě kuchyně, dva obýváky, dva dětské pokoje pro vnučky, dvě koupelny, dvě toalety a mnoho dalších prostor pro případné návštěvy i rodinné příslušníky. Nechybí samozřejmě ani kutilská dílna pána domu.
Tu jsem si tvrdě vybojoval, protože kutil tedy opravdu jsem a při vší skromnosti musím konstatovat, že dost zdatný. Poradím si třeba s drobnými opravami, tu třeba vyrobím stolek, onde vyměním žárovku, jinde něco přivrtám a tu a tam něco odšroubuju nebo natřu. Prostě práce mi nedělá problémy. Jen musím přiznat, že mě doslova vadí, a to tak, že hodně, sekání trávy. Nepochopím, proč ten pitomý porost roste pořád jako blázen a furt mě nutí tahat před sebou sekačku a kosit a kosit. A tak jsem nelenil a nedávno pořídil pomocníka – automatickou sekačku, které familiárně říkáme Gerda, a ta při nízké trávě maká za mě. No, a coby zahradník se, kromě sekání, starám ještě i o zastřihávání plotů a o stromy a pečuji o svůj příruční vinohrad. Do nedaleké budoucnosti uvažuji, že si pořídím včelín a stanu se i chovatelem čtyř až pěti slepic. A manželka? Ta se stará o květenu a takové ty další nezbytné domácí práce. Hlavně i o krmi a při tvorbě laskomin v kuchyni by si nezadala ani s Pohlreichem. Já se semtam snažím přispět něčím i v tomhle oboru, ne vždy se ovšem setkám s patřičným vděkem.
Roman Skamene
Přejděme i k vašim vnučkám. Jaký je jejich zdejší úděl. Jak jsme se mohli přesvědčit, Rebeca i Stellinka jsou velice aktivní malé dámy, takže povalování po trávníku je jim, předpokládáme, určitě cizí?
To opravdu je. Pořád něco vymýšlejí. Momentálně jsou expertkami na plavání. Jednak vybrušují své styly a pak buzerují i mne a pod jejich vedením vstřebávám ladné vodní pohyby. Už před pár lety mne náš jezevčík Chipsy naučil známý a mezi psy populární styl – čubičku – ale ony si mne vzaly do parády, takže pozvolna pod jejich vedením zvládám i klasické styly - prsa a kraula. No, a já je zase na oplátku učím hrát karty, hlavně Prší a oblíbený Švindl.
