Jane Fondová je celý život také náruživou aktivistkou a vyznavačkou zdravého životního stylu. Držitelka dvou Oscarů a sedmi Zlatých glóbů v osmdesátých letech propagovala nový cvičební styl aerobik a dodnes neúnavně protestuje, nejnověji na ochranu klimatu. Na kontě má však i nechvalně proslulou kauzu svého působení za války ve Vietnamu. V poslední době ji sužují zdravotní potíže.
Fondová ztvárnila mnoho různých rolí, a to jak ve filmu, tak i na veřejnosti. Proslavila se jako oslnivá naivka, sexuální symbol, emancipovaná feministka, uvědomělá revolucionářka, prezidentka společnosti nebo schopná producentka. A aktivní je stále.
Například v roce 2019 vystoupila s projevem na klimatické demonstraci v Los Angeles, v témže roce ji na klimatickém protestu ve Washingtonu zadržela policie, z místa byla odvedena v poutech. V roce 2016 zase strávila Den díkuvzdání v indiánské rezervaci Standing Rock na protestu proti výstavbě ropovodu Dakota Access Pipeline.
Jane Fondová ve filmu Barbarella (1968)
Dcera herecké legendy Henryho Fondy a dámy z vyšších kruhů Frances Seymour Brokawové byla odmalička předurčena k životu na výsluní. Zprvu to na hereckou kariéru nevypadalo, ale zájem o tuto profesi u ní vzrostl poté, co se v roce 1958 seznámila s Lee Strasbergem a začala studovat v jeho proslulém hereckém studiu v New Yorku.
Její herecký debut Tall Story v roce 1960 předznamenal začátek velmi úspěšné a oceňované kariéry, korunované dvěma Oscary za ztvárnění newyorské prostitutky Bree Danielsové v kriminálním dramatu Klute (1971) a za postavu Sally Hydeové v melodramatu zabývajícím se tématem vietnamské války ve snímku Návrat domů (1978).
Smrti se nebojím, říká Fondová a prozradila, jak zvládá boj s rakovinou |
Mezi její další významné role, které jí vynesly nominaci na Oscara, patří účastnice tanečního maratónu (Koně se také střílejí, 1969), americká spisovatelka Lillian Hellmannové (Julie, 1977), ambiciózní televizní reportérka Kimberly Wellsová (Čínský syndrom, 1979) nebo herečka trpící alkoholismem Alex Sternbergenová podezřelá z vraždy známého fotografa (Příští ráno, 1986). V oscarovém snímku Na Zlatém jezeře (1981) se Jane poprvé a naposledy na plátně sešla se svým otcem.
V šedesátých letech odjela Jane do Paříže, kde studovala malířství, ale také natočila film Kočky (1964) s Alainem Delonem. Osudným se jí ale v městě nad Seinou stal jiný muž, Roger Vadim. Režisér, který proslul svým talentem na odhalování ženské krásy, se s Fondovou v roce 1965 oženil a obsadil ji do role vesmírné agentky provozující striptýz ve stavu beztíže. Film Barbarella z roku 1968 ji ohromně proslavil, už rok předtím ale zazářila v komedii Bosé nohy v parku, kde po boku Roberta Redforda ztvárnila zamilovanou novomanželku.
Jane Fondová a její druhý manžel Tom Hayden
V té době už to ale v manželství s Vadimem skřípalo a Jane se opřela do politiky. Bojovala za práva indiánů, žen, proti jadernému zbrojení a hlavně proti válce ve Vietnamu. Vše vyvrcholilo v roce 1972, kdy přijala pozvání severovietnamské komunistické vlády do Hanoje a vystoupila tu s výzvou americkým pilotům, aby přestali bombardovat. Pózovala při tom pro fotografy u protiletadlového děla, čímž pro mnoho svých krajanů překročila pomyslnou hranici a vysloužila si přezdívku „Hanoj Jane“. Později se za své chování omluvila. V nedávné době zase demonstrovala proti válce v Iráku.
Bridget Fondová je k nepoznání. Po 12 letech se objevila na veřejnosti |
Se svým druhým manželem, politikem Tomem Haydenem, se Jane seznámila na jedné z demonstrací, vzali se v roce 1973. Podporovala – i finančně – jeho politickou kariéru, ale našla si čas i na natáčení filmů, které sklízely ohlas divácký i kritický, a na další aktivity. V osmdesátých letech proslula jako královna aerobiku a propagátorka zdravého stylu, natočila celkem 23 instruktážních cvičebních videí, kterých se po celém světě prodalo přes 17 milionů kopií. Kult dokonalého těla pěstuje stále, i když dnes se zaměřuje spíš na jógu.
Na začátku devadesátých let se Fondová na čas odmlčela, aby se po patnácti letech znovu vrátila a přijala nabídku účinkovat na broadwayských prknech ve hře Moisese Kaufmana s názvem 33 Variations (33 variací). A znovu zazářila i ve filmu – v tragikomediích Co kdybychom žili společně? (2011) a Mládí (2015).
Herečka, která přiznává operace na zkrášlení zevnějšku, v roce 2005 vydala autobiografii. Má dvě děti, dceru Vanessu s Vadimem a syna Troye s Haydenem, ale rodinný život jí nikdy příliš nevycházel. S Haydenem se rozvedla po víc než šestnáctiletém vztahu a brzy se znovu vdala. Tentokrát za mediálního magnáta Teda Turnera. Ani toto manželství nevydrželo, manželé se rozvedli v roce 2001.
Letos v září Fondová na sociálních sítích oznámila, že má zhoubný nádor, v minulosti prodělala i rakovinu kůže. „Jsem si nadmíru vědoma toho, že jsem blíž smrti. A vlastně mě to ani moc netrápí,“ prozradila v létě v rozhovoru k propagaci poslední, sedmé řady seriálu Grace a Frankie. Stále se prý cítí mladě, své tělo však už příliš nepoznává. A právě stáří je jedním z témat seriálu, který byl nedávno označen za nejdéle běžící původní seriál společnosti Netflix.
