Veronika Petruchová o Moravě i práci v kasinu
KÝM JE PRO MĚ ŠIMON
Rádcem, ochráncem, nejlepším kamarádem a skálou, o kterou se můžu kdykoli opřít. Do Prahy se přestěhoval o dva roky dřív než já a nebýt jeho, možná bych to tady na začátku nezvládla. Jsme na sebe napojení a v každodenním kontaktu. V jeho restauraci jsem skoro pořád.
V ČEM JE DOBRÝ
Mohl by se živit jako designér. Nechte nás naaranžovat věci na stůl, a zatímco můj bude vypadat obyčejně, jeho naprosto fantasticky. Přijde na návštěvu, lehce posune polštářky a hned všechno vypadá líp. Interiér mého bytu jsou z velké části jeho nápady.
PROČ BYDLÍM V CENTRU
Mám byt pod Hradem, kousek od Šimonova podniku a jeho bytu. Malou Stranu jsem si zamilovala. Nejdřív jsme bydleli na Velké Ohradě, což mi nevyhovovalo. Jet hodinu do centra za kamarády na drink a pak zase zpátky nebylo nic pro mě.
KOLIK VYPIJU SLIVOVICE
Myslíte za den?
(Šimon: Otázka správně míří na Verču.)
Brácha totiž radši víno. Z Moravy, kde si musíte dát panáka hned mezi dveřmi, si pokaždé přivezeme výslužku. Myslím, že je to lék na... na všechno. Když jsem ležela s covidem, slivovici jsem ohřála, přidala med a citron, a jak mi bylo dobře.
Veronika Petruchová Vystudovala Akademii žurnalistiky a nových médií. Osm let je spojená s Novou, kde mimo jiné natáčela reportáže ze světa známých osobností pro Prásk! nebo uváděla Snídani s Novou. Od konce roku 2021 moderuje s Martinem Čermákem hlavní zpravodajskou relaci Televizní noviny. Žije s italským chrtíkem Woodym. |
KDY MLUVÍM MORAVSKY
V soukromí na mně každý hned pozná, že jsem Moravačka. Lidi už se neptají, odkud jsem, ale odkud z Moravy jsem.
(Šimon: Přijdeme do restaurace a ona si začne moravsky objednávat.)
V práci mi ze začátku dělalo velký problém říkat „jsme“ místo „zme“.
CO DĚLÁM MEZI REPORTÁŽEMI
Nedávno se mě někdo ptal, jestli už jsem se odbourala. Že jsem ještě neměla záchvat smíchu, je skoro zázrak. Kolega Martin Čermák mezi reportážemi často něco řekne, že to tak tak stihnu vydýchat.
MOJE HERECKÉ SNY
O kariéře herečky jsem snila, chodila jsem i na zpěv a balet. Přijímačky na DAMU a JAMU ale nedopadly. Našla jsem se ve své práci, ale herectví bych ráda zkusila. Jen by moje role, spíš asi rolička, nesměla ohrozit důvěryhodnost, kterou u zpráv potřebujete.
CO JSEM ZAŽILA V KASINU
Pracovala jsem v něm asi rok při studiu na vysoké. Pamatuju štamgasty, kteří chodili v obleku, ale hazard je pohltil a o všechno připravil. Někteří si domů koupili ruletu, aby trénovali odhad. Nebo si zapisovali každé číslo, které padlo, a snažili se vypočítat to další. Některé jsem prosila, aby odešli. Ne, nebyla jsem zaměstnanec roku.
Šimon Petrucha o kroji i vaření
CO ODE MĚ VERONIKA SLÝCHÁ
Sem tam mám k jejímu moderování nějakou připomínku, ale dřív jich bylo mnohem víc.
(Veronika: To bylo pořád, že mám zbytečně dramatický obličej, že jsem v některých gestech příliš důrazná.)
Protože tě dobře znám a vím, jak se normálně chováš.
(Veronika: Je můj největší kritik. Upřímné hodnocení je ale super. I když... někdy si řeknu, jestli bylo nutné mi to takhle nasolit.)
Šimon Petrucha Veronika a Šimon Petruchovi Absolvent Vysoké školy obchodní létal po světě coby stevard či pracoval na různých pozicích v pražských luxusních hotelích. „Nikdy nezapomenu, jak jsem vezl snídani marocké princezně.“ Poslední dva roky je manažerem thajské restaurace na Malé Straně. S Veronikou mají ještě mladšího bratra Františka, který zůstal na Moravě, kde vychovává dvě děti. |
V ČEM SE LIŠÍME
Každý, kdo se s námi potká, zaznamená rozdíl hned. Ségra je hodně upovídaná, já jsem daleko klidnější typ.
(Veronika: Zatímco brácha myslí na detaily a o všem přemýšlí do hloubky, já ráda všechno řeším rychle.)
KDE MÁM SCHOVANÝ KROJ
Teď mi došlo, že už snad ani nevím, kdy jsem ho měl naposledy. Mám vícero kalhot, košil i ozdob. Všechno je na Moravě schované ve skříních u rodičů. No, možná je načase ho zase obléct. Nenosí se jenom třeba na průvody, ale i na všední akce. Jsem rád, že tenhle životní styl u mladých lidí neupadá.
KDY SE VRACÍME NA MORAVU
Nepravidelně, ale často. Na každou rodinnou událost, kterých je vzhledem k počtu příbuzenstva hodně. Nedávno jsme vyrazili na křtiny neteře či babiččiny devadesátiny. Myslím ale, že za oba můžu říct, že náš domov už je v Praze. Do Hroznové Lhoty jezdíme spíš na návštěvu.
(Veronika: U mladšího bráchy bylo dávno jasné, že na Moravě zůstane. Už v patnácti sázel stromky, aby z nich před třicítkou mohl sklízet. Já a Šimon jsme to měli jinak.)
CO MĚ PŘIVEDLO DO PRAHY
Po střední škole jsem se nedostal ani na jednu z vysněných univerzit, tak jsem řešil, co dál. Kamarádka Tereza mi zařídila brigádu v hotelu na Václaváku. Záhy se mi začaly rýsovat další možnosti a začal jsem i studovat.
NAŠI RODIČE A METROPOLE
Táta, poněkud konzervativní typ, u mě v podniku poprvé ochutnal krevety. Máma si Prahu zamilovala a jezdí častěji. Okamžitě zapadla do naší party a vyráží s námi do společnosti. Taky vzala sousedku a přijely na školení za Thajkami z naší kuchyně. Na rodinných akcích začaly servírovat třeba hovězí v ústřicové omáčce. A úspěšně.
JÁ A THAJSKÁ KUCHYNĚ
Konzument jsem na jedničku, protože thajská kuchyně je fantastická. Jako kuchař bych neobstál. Zkoušel jsem s našimi Thajkami několikrát vařit, jenže i přes dodržování instrukcí a neustálé opakování to nebylo ono. Jejich instinkt je těžko napodobitelný. Nic neváží, ale všechno od oka hází na pánev. Díky tomu je každé jídlo jiné.
