Dalibor Šípek je synem světově uznávaného umělce, architekta a sklářského designéra Bořka Šípka, který se s Daliborovou matkou, anglickou tanečnicí a choreografkou Bambi Uden, oženil v období své emigrace.
Dalibor a jeho bratr Martin se narodili v Amsterdamu, kde prožili dětství. Několik let po Sametové revoluci se rodina přestěhovala do Česka, Daliborovi bylo tehdy třináct let.
„Dlouho jsem se tu cítil úplně sám. Jako introvertovi mi nedělalo dobře seznamovat se s novými lidmi, kvůli jazykové bariéře to také bylo v mnoha věcech dost složité,“ vzpomíná v novém dílu pořadu 13. komnata.
Když bylo Daliborovi patnáct let, jeho táta odešel od rodiny za svou novou partnerkou, zpěvačkou Leonou Machálkovou, která čekala syna Artura.
„Byli jsme tu s mámou a bráchou jen pár let a táta si hned našel jinou ženskou, bohužel mediálně známou osobnost. Nemohl jsem před tím utéct, bulvár byl pořád plný článků a fotek, viděl jsem to všude. Také jsem se vinil, že jsem možná něco dělal špatně a proto táta odešel. Ale tak to asi cítí většina dětí, co takto přijdou během rozvodu o jednoho z rodičů,“ říká Šípek.
Pohnuté osudy: Bořek Šípek byl sirotek, který dobyl svět designu |
„S tátou jsem se pak bohužel moc nevídal. Škoda, že jsme si tehdy nebyli trochu blíž. Zrovna v tom období, kdy jsem ho nejvíce potřeboval. Když jsme spolu mluvili, nikdy to také nebylo o osobních věcech, spíše jen takové přátelské obecné popovídání,“ popisuje.
Dalibor začal později studoval na univerzitě v Liberci. I tady se jen těžko integroval. Nejen kvůli nedokonalé češtině, ale především proto, že v sobě sváděl boj nejen se svou sexuální orientací, ale také s alkoholem.
„Neměl jsem nikdy problém se svou sexuální orientací, ale s tím, že jsem věděl, že tátu sleduje bulvár. Už jsem viděl v hlavě ty scénáře, jak budou o mně psát, jak jsem rodiče zklamal a že se za mě musí stydět, protože jsem gay, i když jsem věděl, že rodiče s tím žádný problém mít nebudou. Znám ale bulvár a vím, že z toho rádi dělají kdovíco,“ vysvětluje.
Nevím, jestli mám po tátovi nějaké umělecké geny, říká Artur Šípek |
„Začal jsem topit své pocity a sám sebe v alkoholu. Skoro jsem nejedl, dal jsem si třeba po třech dnech jen plátek chleba. Místo jídla jsem pil třeba dvanáct piv denně. Nevěděl jsem, co mám dělat, snažil jsem se všechno otupit. Vůbec jsem se o sebe nestaral. Měl jsem pocit, že nemohu být sám sebou. Nesnášel jsem se a vnímal jsem to, že jsem problémem pro své okolí. Dodnes mám od té doby problémy se žaludkem a nemohu jíst normální porce jako ostatní,“ přiznává Šípek.
Přemýšlel prý i o sebevraždě. Jeho maminka ovšem v minulosti přišla o dceru při autonehodě a tak jí nechtěl znovu ublížit tím, že by ztratila i jeho. Dalibor naštěstí našel partnera, díky kterému se odhodlal ke coming outu a oznámil, že je gay. S Petrem Ferencovičem, se kterým se dali dohromady přes seznamovací aplikaci, žijí už dvanáctým rokem.
Rodiče situaci přijali s pochopením. Otec se mu snažil pomáhat, vzal ho k sobě do sklářského studia ANEŽKA, kde se Dalibor postupně vypracoval a stal se jeho pravou rukou.
Bořek Šípek v roce 2016 po dlouhém boji s rakovinou slinivky zemřel. Po jeho předčasné smrti Dalibor spolu se svým bratrem rodinnou sklárnu převzali. Museli se vyrovnat s dluhem a doplatit hypotéku 1,4 milionu korun. Následně však přišla koronavirová pandemie, výroba ve sklárně se zastavila a zatím se nepodařilo její provoz obnovit.
Než aby prodal sklárnu, kterou jeho otec vybudoval, našel si Dalibor zaměstnání. Pracuje už dva a půl roku jako pomocný zdravotní pracovník ve Fakultní nemocnici Motol. Ve volných chvílích stále kreslí nové návrhy a nevzdává se myšlenky, že spolu s bratrem rodinnou sklárnu oživí a její provoz znovu rozjede.
VIDEO: Bořek Šípek v rozhovoru pro iDNES.cz (archivní video):