Prvního října 1983, tedy přesně před čtyřiceti lety, vyrazila zpěvačka Jana Kratochvílová ve svém červeném Volkswagenu Beetle z ČSSR na cestu do Irska. Řidičák vlastnila teprve pár týdnů. Jejím spolujezdcem byl muzikant a neřidič Pavel Trnavský.
Na přechodu v Rozvadově ukázali pasy včetně výjezdních doložek. Mířili na mezinárodní festival do Castlebaru, kam je pozvali organizátoři. Dvojice cestovala se souhlasem ministerstva kultury a s posvěcením Pragokoncertu.
Festival probíhal od 3. do 8. října. Kratochvílová s Trnavským měli povoleno opustit republiku na deset dnů. Z archivních dokumentů vyplývá, že nejpozději 12. října museli být zpátky v Československu.
Extravagantní zpěvačka s neobvyklým hlasem a blonďatými copánky zaujala v Irsku svou písní Demon Me porotu i obecenstvo. Obsadila třetí místo a získala také cenu od publika a novinářů.
V řadě rozhovorů po letech popisovala, že ji tehdy v zahraničí československý režim podrazil. Soudruzi měli podle jejích slov rozhlásit, že s Trnavským utekli a na dálku je varovat: Pokud se domů vrátíte, půjdete za mříže.
„Když jsme se vraceli Anglií, Hlas Ameriky začal vysílat, že jsme emigrovali. Řekli nám to Češi, kteří to rádio poslouchali. Byli jsme v šoku... Maminka mi pak volala, že nám hrozí vězením, protože jsme vycestovali bez povolení. Já přitom měla v ruce státní dokument. Udělali na nás hroznou boudu. Pavel Trnavský měl před svatbou, jeho nevěsta zůstala doma. Můj Jirka (Hrubeš – bubeník, pozn. red.) tam zůstal taky,“ řekla letos na jaře Deníku N.
Nebylo to jinak?
Autor tohoto článku prostudoval archivní materiály, zejména trestní spis, na jehož základě byli Kratochvílová i Trnavský v květnu 1984 odsouzeni Obvodním soudem pro Prahu 1 k osmnácti měsícům vězení v první nápravně-výchovné skupině a k propadnutí veškerého majetku.
V dokumentech není nic, co by nasvědčovalo tomu, že režim podnikl v říjnu 1983 vůči zpěvačce a jejímu kolegovi diskreditační akci, kterou jim chtěl zabránit v návratu do vlasti. To, že Kratochvílová s Trnavským místo cesty domů odjeli do Londýna a zůstali tam, zdejší oficiální místa spíš zaskočilo.
Po 12. říjnu, kdy měla být dvojice zpátky, začali problém jako první řešit pracovníci Pragokoncertu. Jednalo se o uměleckou agenturu, bez jejíhož svolení nemohli naši umělci v zahraničí vystupovat.
Na schůzce uskutečněné o pár dní později informoval podle spisu zaměstnanec Pragokoncertu a někdejší dlouholetý manažer zpěváka Josefa Laufera – spolupracovník StB Jan Obrda – o průšvihu příslušníky Státní bezpečnosti.
Jana Kratochvílová na archivním snímku
„Dne 9. října telefonoval Trnavský své družce Nadě Hozmanové, že mají poruchu na autě a po jejím odstranění se vrátí do ČSSR, a to nejpozději do 16. října. Ve stejném tónu odpovídala na dotazy odpovědné referentky Pragokoncertu i matka Jany Kratochvílové. Dne 16. října 1983 oznámil Trnavský z Londýna Hozmanové, že se zřejmě delší dobu neuvidí. Po tomto telefonátu se Pragokoncert marně snaží kontaktovat matku Kratochvílové,“ nahlásil Obrda estébákům.
„Mezi zaměstnanci panuje názor, že emigrace Kratochvílové byla dlouhodobě připravována a její rodina o ní musela vědět. Podle posledních poznatků, které jsem získal, měla Kratochvílová již dopředu zajištěné angažmá v Anglii a prosadila si, že tam s ní nastoupí i Trnavský, o kterého nebyl zájem,“ dodal.
„Poznatky považuji za pravdivé. Byly ověřeny jednáním na Pragokoncertu,“ uvádí na konci zprávy poručík Horák, operativec StB.
Takzvané hlášení o nenávratu, kterým byl v agentuře o zmizení zpěvačky a muzikanta informován ředitel i jeho náměstek, má datum 17. října. „Umělci se dosud nevrátili a z neurčitých zpráv jejich rodinných příslušníků vyplývá, že v zahraničí zůstanou,“ napsal do něj odpovědný pracovník.
Státní bezpečnost následně kontaktovali další donašeči z okolí Kratochvílové. Podle archivních záznamů byl mezi nimi třeba hudební textař Jaroslav Machek evidovaný ve svazcích StB jako agent s krycím jménem Slávek. „Kolem její osoby se shromažďovali mladí lidé – feťáci, členové organizace Punk a další osoby – kteří vždy při jejích vystoupeních způsobovali výtržnosti,“ referoval „Slávek“.
Baví mě překvapovat sebe i druhé, říká Jana Uriel Kratochvílová |
Doplnil, že o uprchlé zpěvačce mluvil s řadou známých umělců a „ti vyslovili názor, že československá kulturní fronta její emigrací nic neztratila, ba právě naopak. Poslední vystoupení Kratochvílové dle nich neměly žádnou uměleckou ani kulturní úroveň“.
Pravdou je, že výstřední Kratochvílová režim štvala. A ten naopak štval ji. Zpívala ve stylu rock-reggae, což, jak vzpomíná, vadilo soudruhům mimo jiné kvůli podobnosti slov reggae a Reagan – to bylo příjmení tehdejšího amerického prezidenta.
Měla kapelu Heval (podle svého psa Hektora a kočky Valerie) a to zase komunistům připomínalo příjmení známého disidenta Havla. Vadily jim i její copánky, způsob oblékání nebo „příliš chraplavý“ hlas.
Vlastnila jen auto a tím odjela
12. prosince 1983, tedy dva měsíce po emigraci, pražský odbor pasů a víz oficiálně nahlásil policii, že se Kratochvílová s Trnavským nevrátili. Státní bezpečnost zahájila jejich stíhání pro trestný čin opuštění republiky začátkem února 1984, tedy o další dva měsíce později.
V průběhu března 1984 vyslechli vyšetřovatelé StB zpěvaččinu matku a muzikantova otce. Ani z jedné výpovědi nevyplývá, že by Jana Kratochvílová nebo Pavel Trnavský byli v zahraničí už pět měsíců nedobrovolně.
„Že se nevrátí ani Pavel ani Jana zpět do ČSSR, jsem se v podstatě dozvěděl nepřímo. Od koho, to nevím. Od Pavla jsme dostali dopis někdy na konci října nebo na počátku listopadu. V tom dopise se omlouval a psal, že se nehodlají zpět do ČSSR vrátit... Domnívám se, že jejich emigrace je reakcí na postupné omezování jejich hudebního působení v ČSSR,“ uvedl František Trnavský.
„Pokud jsem dotazována na motiv jednání mé dcery, uvádím, že dcera mi důvod svého rozhodnutí zůstat v cizině neoznámila. Já se domnívám, že dcera byla zde v republice nespokojena s možnostmi, které jí byly nabízeny, nemohla plně rozvinout svůj nesporný talent a zřejmě v zahraničí zjistila, že možnosti pro své uplatnění zde má a vše bude záviset na její píli a vůli. O jiných důvodech nevím,“ prohlásila 29. března 1984 při výslechu Jiřina Kratochvílová.
Jana Kratochvílová se skupinou Jazz Q v klubu Strahov (Praha, 19. srpna 1976)
Zpěvačka se o této matčině výpovědi dozvěděla až nyní, po téměř čtyřiceti letech. A reagovala překvapeně. „Tohle mi maminka za celý svůj život neřekla! Jak to mohla vědět? My jsme s ní nesměli komunikovat. Ona říkala to, co se od ní očekávalo. Jinak by přišla o práci. Tohle slyším poprvé,“ prohlásila. Za svým tvrzením o podrazu režimu a emigraci vynucené hrozbou vězení si dál stojí.
Mimochodem, z tehdejších výpovědí rodičů obou mladých umělců také vyplynulo, že po odjezdu nezanechali v Československu žádný majetek. „Pokud vím, syn je nemajetný. U nás nic nemá,“ sdělil jeho otec.
„Dcera vlastnila osobní automobil zn. VW, se kterým vycestovala do zahraničí. Jiný majetek nevlastnila,“ tvrdila zpěvaččina matka.
Soudem uložené vězení i propadnutí majetku bylo nakonec jen formální. „Zejména s ohledem na vysoký stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaných dospěl soud k závěru, že k jejich nápravě může přispět jedině nepodmíněný trest odnětí svobody,“ napsala v květnu 1984 do rozsudku soudkyně Jana Přibková. Zároveň konstatovala, že „v současné době není naděje, že trest bude vykonán“.
Být sexsymbol? Děkuji, nechci
V Anglii si Jana Kratochvílová začala vychutnávat absolutní uměleckou svobodu. Najednou jí nikdo nevyčítal, že zpívá moc vysoko či nízko, přílišným chraplákem, že má copánky, chodí oblečená v síťovině nebo že sedí v nahrávacím studiu na stole v meditační poloze.
Mohla prý být slavná jako Madonna, jenže – jak tvrdí – odmítla se svlékat a být sexsymbolem. „Nenabyla jsem dojmu, že musím předvádět nahotu, abych se cítila jako umělec. Nepotřebovala jsem prodávat tělo. Ano, hodně jsem tančila, měla jsem dobré kostýmy, ale odmítla jsem dělat perverzi, sprostá a lascivní videa,“ svěřila se novinářům.
Začala nosit masky, zajímat se o ezoteriku a léčitelství, stala se vegetariánkou. Bavilo ji – a vlastně pořád baví – měnit image, překvapovat a provokovat. Prozrazuje, že její diskografie čítá na čtyři desítky alb. A během podzimu bude k mání další deska, novinka nazvaná Y.
„Všichni jsme na křižovatce osudů. Nejen planeta, ale všechny bytosti i návštěvníci, co jsou teď na planetě. Vybíráme si cestu, protože jsme planeta svobodné vůle, i když to mnozí nerealizují. Jsme na křižovatce Y. Buď si vybereme cestu negativity, strachu, depresí, stresu, a nebo cestu harmonie, lásky, světla. Pak se to rozdělí – jako by vznikly dvě různé planety, dva různé světy. K tomu teď dochází. To jsem si nevymyslela, to je kosmický fenomenón,“ vysvětluje zpěvačka.
Rodačka z Gottwaldova (Zlína), která chtěla být v dětství kosmonautem, první hudební krůčky dělala na hodinách houslí a v televizi se objevila už jako osmnáctiletá na konci roku 1971 v pořadu Vánoce pro vojáky, připravuje také letos koncert, na kterém se chce ohlédnout za svou kariérou.
Do Velkého sálu Lucerny pozvala na 10. listopadu kapelu Krucipüsk, Michala Skořepu, Ondřeje Hejmu, Martina Kratochvíla, Ivana Hlase nebo Michala Pavlíčka a další členy Pražského výběru. Vedle kapely Illuminati.ca zahraje Heval Junior s Pavlem Trnavským. Z Anglie by měl přicestovat bluesový kytarista a zpěvák Skip McDonald.
