18°C
Po první sérii jste tvrdili, že druhá série nebude a že ta druhá je definitivně už ta poslední, přesto si tady dnes budeme spolu povídat o té třetí, kterou diváci budou moci spatřit už v září tohoto roku. Co se změnilo?
Malinda: Ano, říkali jsme, že už nikdy, a byli jsme o tom se spoluautorem Pepíkem Marešem fakt bytostně přesvědčení. O tom, že jsme vyčerpali jak případy, který by stály za seriálové zpracování, tak i policejní profesní témata, která se na to dala navázat. Navíc jsme ze sebe byli navzájem tak trošku autorsky unavení. Chtěli jsme si od sebe odpočinout. Ale čas spoustu ran vyléčí.
Feřtek: K tomu já něco mám. Oni měli takový syndrom rockové kapely, protože ono to vlastně trvá dlouho, než to člověk napíše atd. a než to napsali, tak tam byla autorská únava.
Malinda: To byla jedna věc. Druhá věc, co byla klíčovým faktorem, když se to mezi námi jakžtakž uklidnilo s Pepou, že jsme byli schopni spolu zajít normálně i na pivo, a to znamená, že tam bylo jakýsi podhoubí, že bychom mohli spolu ještě něco dělat. Tak přišel zlom, a to bylo 13. září. Pamatuju přesně, jak jsem se ráno probudil a v smsce jsem našel zprávu od kolegů z redakce, ať seženu vyjádření Mareše k tomu, že končí u policie. A pro mě to byl šok, já jsem o ničem takovým vůbec nevěděl, mě to zaskočilo. Ne, že by nemluvil občas o tom, že ho to u té policie štve, ale říkal to víckrát, a právě proto jsem to nebral vážně, ale tehdy, když jsem pochopil, že to není blbej vtip, že to je nevratný, začalo přemýšlení. A jak jsem přemýšlel o důvodech, proč u tý policie tak zničehonic končí, tak mi po nocích začala naskakovat témata, takže jsem si to tak spojil. Jenom jsem se strašně bál jít za Pepou a říct mu: Pojďme pokračovat, protože ten zásadní problém byl, že já jsem se předtím pět let vždycky mračil, když on někde použil postavu Kozáka, Plíška nebo něco, když si psal třeba rozhlasovou hru, ale i Devadesátky, kde jsme se kousli právě proto, že jsem si říkal, že neohrožujeme tu dobrou pověst 1.oddělení. Pak já jako blbec přijdu a řeknu, že bych pokračoval s Případy. Trošku jsem se toho bál, ale dopadlo to dobře, to už víme.
Ve třetí sérii se objeví všichni hlavní hrdinové, ač jste je nechali na konci druhé řady vlastně z 1. oddělení odejít. Plíšek, Bolek Polívka šel do důchodu a major Korejs, tedy Mirek Hanuš, přešel na prezidium. Jak velký problém bylo získat všechny herce opět na plac?
Malinda: Mám k tomu jenom historku. V první fázi jsme si řekli, že to budeme držet pod pokličkou do doby, než si budeme jistý, že to fakt budeme dělat, a to bylo několik měsíců, skoro rok. Šlo o to oslovení herců. Já jsem se bál, aby se někdo nezbláznil, aby si neřekl o pětinásobný honorář a pak by to na tom zkrachovalo, že by to muselo být bez něj, protože by se prostě ten herec nezaplatil. Tak jsem udělal pokoutnou věc, že jsem některým svým kamarádům hercům zavolal a říkal jsem: Nemůžu ti říct, o co jde, ale chtěl bych, abys na to kejvnul, až ti bude volat Michal Reitler. A jeden z nich mi říká: To jsou ty Případy? Už mi o tom říkal taxikář. Všichni na to bez problémů kývli.
Tým vyšetřovatelů obohatí i nové tváře. Co o nich můžete prozradit?
Feřtek: Ona se tam vytvořila dvě volná místa, potřebovali jsme nového vyšetřovatele a vyšetřovatelku, kriminalistku.Juraj Loj hraje vyšetřovatele se slovenským pozadím a lehkým přízvukem, takového slušňáka. Co se týká obsazení té policistky, dost jsme se bavili o tom, že je důležité, aby v tom kriminálním seriálu nebyla ta ženská jenom na ozdobu. Ona musí mít prostě nějaké speciální charisma, abyste jí věřili, že to chce dělat a že tam opravdu není do počtu. Barbora Bočková, která teda hraje tu kriminalistku, tak já jak to mám teď hodně nakoukaný, protože jsem pořád ve střižně, tak to je moje velká favoritka.
Mohli byste našim čtenářům prozradit, jaké kauzy inspirovaly nové příběhy Plíškovy mordparty? Ve veřejném prostoru se hovoří o případu taxi vraha.
Feřtek: To můžeme potvrdit. Já jsem ten případ sledoval z vnějšku z médií, ale když to vidíte dopodrobna, kolik práce s tím je spojeno, tak je to překvapení a zajímavý divácký zážitek. A ještě tedy zmíním jeden z případů, který se odehrál právě ve chvíli, kdy my jsme natáčeli tu předchozí řadu, a to byla vražda ve studentském bytě, taková brutální, tak to tam například máme také.
Malinda: Taxi vrah bylo období, kdy byl Pepík a celý oddělení pod extrémní zátěží. Mně to přišlo jako silné téma. Původně taxi vrah v seznamu, který Pepík dodal, nebyl. Pro mě to je jasnej favorit a Pepa říká: No já nejsem úplně spokojený s tím, jak ten případ dopadl. Já říkám: Tak se za to nebudeme stydět a přiznáme, že u policie vždycky nedopadne všechno podle našich představ a že nejsme spokojený s tím, jaký je výsledek našeho extrémního úsilí, vždyť to přece není žádná ostuda, to je ta autenticita, o kterou nám jde. Tehdy s tím případem souviselo více takových případů, až prakticky neobjasnitelných. To není žádné tajemství, že tam byla tramvaj číslo 17, vražda v Klánovickém lese. Lidi se logicky báli, protože v jednu chvíli se řešilo, zda to všechno nějak nesouvisí, nebo se na druhou stranu uvažovalo, že si ten taxi vrah dělá z policistů legraci. To také byla jedna z verzí.
Případy jsou inspirovány reálnými příběhy, což znamená i reální kriminálníci, vrahové a také reálné oběti. Pro rodiny je to traumatizující zážitek. Některé ty příběhy se odehrály poměrně nedávno. Jak tohle vlastně uchopujete, jste v kontaktu s těmi rodinami?
Feřtek: To nechám na Honzovi, ale jednu věc řeknu. My jsme si v celé tvůrčí čtveřici stanovili základní pravidlo, že nikdy tu oběť za nějakým účelem dramatizace příběhu neděláme horší, než byla. To je skoro úplně to nejdůležitější.
Malinda: Ano, komunikace autorů s rodinami. Byl to hlavně Pepa Mareš, který měl s některými rodinami dlouhodobý kontakt.
A co se týká záporných hrdinů vašich příběhů, dostali jste nějakou zprávu od odsouzeného z vězení, který se na seriál dívá?
Malinda: To je taková opravdu hodně bizarní historka, a to bylo hned v té první sérii. Dostali jsme dopis z vězení od toho pána, co vraždil. Tedy on se poznal, že vraždil.
Feřtek: Ano, napsal nám a ještě takovým velmi zvláštním písmem, které by stálo za grafický rozbor. On nás tam žádal o autorský honorář, protože se cítil být autorem toho činu.
Malinda: Vysvětlím. Basy jsou plný jednak kriminálníků a vedle nich sedí samozvaný právníci a ty jim za krabičku cigaret vždycky rádi nadiktují nějakou strašně vznešenou formulaci. Takže on to napsal tím svým škrabopisem, který byl až krásně podvodnický, a do toho tam byly příšerný hrubky. A on vytvořil konstrukci: Vy jste porušili a dotkli se mých autorských práv, jelikož jste využili příběh, jehož já jsem autorem. To by tedy znamenalo dle precizního výkladu autorského práva, že on by považoval tu vraždu za umělecké dílo, takže by to asi byla nějaká performance.
Musím se na závěr zeptat, a mám z vaší odpovědi trošku obavy, protože nevím, zda vám v tomto ohledu můžeme věřit. Bude čtvrtá série Případů?
Feřtek: Já jsem na to občas dotazován, už na to mám nacvičenou odpověď, a já říkám, že po třetí řadě 1. oddělení a Devadesátkách už jsme vyčerpali kompletní kriminalistickou kariéru Josefa Mareše, takže v téhle podobě si myslím, že už pokračovat nebudeme.
