Zhroutila jsem se a měla depresi, řekla Třeštíková o vyhazovu od Baarové

Zaznamenáváte, jak osobnosti žijí, fungují. Jak pohlížíte na to, že někdo se přijde do Karlových Varů vyloženě pouze předvést?
Tak lidi jsou různí, to musíme připustit. Mají různé motivace, cíle, záměry. To, že se někdo přijde jenom předvést, to je letitá tradice tady ve Varech. Ale já nějak víc souzním s lidmi, kteří sem přijdou za filmy.

Coby člověk, který toho má neskutečně nakoukaného, je nějaká osobnost, kterou neustále obdivujete? Byť už třeba nežije. Někdo z Hollywoodu nebo z první republiky?
Tak já obdivuju nekonečně Miloše Formana a vždycky ho budu obdivovat. A pak Věru Chytilovou. To jsou dvě zásadní postavy mého života.

33 fotografií

Stihla jste panu Formanovi nebo paní Chytilové vyjádřit svoje uznání?
Jen nevím, jestli dost dostatečně na to, jak to bylo velké. Ale stihla. Naštěstí.

Myslíte, že třeba za deset let se budeme stále více pozastavovat nad jejich genialitou?
No tak ono už se to děje, protože například film Sedmikrásky byl teď v nějaké mezinárodní soutěži významných filmů v první, já nevím, padesátce. Sedmikrásky z roku 1967. V té době to tady tak trošku prošumělo, a pořád žije. No a Formanovy filmy, to je takový základ světového filmového dědictví. A vždycky bude.

Jak s časovým odstupem vzpomínáte na devadesátá léta, váš výlet do Salcburku a ten okamžik, kdy otevřela dveře Lída Baarová? Co proběhlo vaším tělem?
Když otevřela, řekla: „Přijeli jste pozdě, vypadněte a přijďte až zejtra!“ Tak v ten okamžik jsem se v duchu zhroutila a říkala jsem si, že to bude teda hodně těžké natáčení a byla jsem v hrozné depresi. Druhý den jsme přišli a pak to nějak jelo. A když jsme se loučily, tak jsme plakaly a objímaly se.

Helena Třeštíková na party na filmovém festivalu (Karlovy Vary, 1. července 2023)

Vy jste tenkrát jeli v hrozné zimě Favoritem, považujete to za velké dobrodružství svého života?
Tak já mám různá dobrodružství různého typu. Ale tohle bylo jedno z velkých dobrodružství a říkala jsem si, když tohle přežiju, tak už všechno.

Co považujete za největší extrém, který se vám v souvislosti s vaší prací stal?
Těch extrémů bylo dost, protože jsem prošla různá vězení s mými hrdiny, různé squatty s narkomany, kde jsem si taky říkala, jestli tohle přežiju, tak už všechno, jestli na mě tento strop nespadne, tak už to bude všecko dobré. Úplně jednu věc asi nedokážu říct, ale bylo jich víc. A jak vidíte, všechno jsem zatím přežila, takže žiju.

Zocelilo vás to potom v osobním životě, že třeba nad rozvodem mávnete rukou?
No jasně. Podívejte, můj muž občas, když vidí někoho, kdo se mu nelíbí, nebo se mu nezdá, jak s ním jedná, tak začne „Bl...“ (předvádí, jak se nafoukne – pozn. red.) A já jsem tak jako nad věcí a říkám si, já mám takovou zkušenost, mě hned něco nerozhází, jsem v pohodě.

Zleva: Hana Třeštíková, Michael Třeštík, Helena Třeštíková, Tomáš Třeštík a jeho děti Ela Třeštíková, Jonatán Třeštík (2022)

Máte nějaký projekt, který ještě třeba nemůžete odtajnit, ale můžete nám naznačit, na co se můžou vaši věrní diváci těšit?
Dělám různé časosběrné projekty a teď asi nejvíc se blíží dokončení projektu časosběrného o Báře Basikové, který točíme od roku 1996, takže...

Je to vlastně už přes čtvrt století, takže se dočkáme po třiceti letech?
Asi tak nějak. Nevím ještě přesně, kdy bude ten deadline, to jsme ještě nestanovili.

Jakého žijícího režiséra bezprostředně milujete?
Žijícího? Mám ráda dokumentaristy, mnoho svých kolegů. Mám ráda i zahraniční filmaře, kteří jsou jako hodně dokumentaristi, třeba bratři Dardennové. Nebo mnoho různých těch, co točí filmy ze současnosti. A jestli bych měla říct nějaký velký vzor, tak je to ten Miloš Forman. To prostě už nikdy nikdo nepřekoná.

Pochodí u vás třeba National Geographic a pan David Attenborough?
Jo, ale to bych řekla, že to jsou filmy, které nejsou úplně ryzí dokumenty. Přírodovědecké filmy. Ale hrozně si toho cením, mám to ráda, ale nikdy bych to neuměla udělat. Není to úplně můj žánr, ale líbí se mi to.