Na první pohled by to mohlo vypadat jako zábavná a neškodná představa, ale čím víc bychom se do toho ponořovali, tím více bychom zjišťovali, že to může být docela bizarní. Mona Lisa by patrně začala své kolegy kritizovat za nedostatek úsměvu, zatímco Poslední večeře by si stěžovala na nedostatek jídla. Hvězdná noc by zase mohla ukazovat ostatním, jak se má správně malovat hvězdy, což by ostatní obrazy pravděpodobně docela iritovalo.

Ale nejen že by malby mohly mít mezi sebou svádění a hádky, ale také by se mohly snažit ovlivnit dějiny. Například Oběšený/Soudce z Londýna by mohl přesvědčovat ostatní obrazy, aby se přidali k revoluci a vyvolali chaos. Na druhou stranu, slavná obrazová díla jako Guernica nebo Oltářní křídla by mohla sloužit jako morální autority a snažit se udržet mír mezi ostatními obrazy.

A co by se stalo, kdyby se malby začaly podobat svým portrétovaným osobám? Například Velký portrét Henryho VIII. by se mohl začít chovat jako tyranský král a začít si podmanit ostatní obrazy. Naopak, portrétoskopický obraz Andyho Warhola by se mohl stát nezastavitelným uměleckým géniem, který by ovládal celý umělecký svět.

A konečně, co kdyby se malby rozhodly vytvořit vlastní svět? Měly by své obchody, restaurace a možná i vlastní politický systém. Možná by vytvořily obrazárnu, kde by byly vystaveny živé obrazy. A co kdyby se některé malby rozhodly, že chtějí být součástí filmů nebo televizních seriálů? To by bylo opravdu zajímavé!

Takže si představte, jak by vypadala světová historie, kdyby se malby ožily a začaly si povídat. Bizarní, zábavné a naprosto nepředvídatelné události by zcela jistě narušily naši představu o umění a dějinách. Ale nejspíš by to bylo také nesmírně zábavné a zajímavé.