Tým vědců, známý jako "Canis Poeta" (Psí básníci), pracoval roky na vývoji této technologie. Jejich vize byla umožnit psům vyjádřit své myšlenky a pocity skrze slova. Proces byl složitý, ale výsledky stojí za to. Psi byli vybaveni speciálními klávesnicemi, které dokázaly převést jejich štěkot na písmena. Během tréninku se psi naučili stiskovat správná písmena, čímž se otevřela brána do jejich literárního světa.

První básně napsané psy byly samozřejmě zábavné a neuvěřitelně podivné. Jedna z básní, kterou psí básník napsal, začínala slovy: "Štěkot, štěkot, štěkot! Kde je ten tenisák?!" Tato věta může být považována za zcela surrealistickou a zároveň zábavnou. Další básně se týkaly myšlenek na jídlo, hry a samozřejmě i našich oblíbených činností jako spánek a procházky.

Internet se rychle zaplnil těmito psími básněmi a lidé se rozdělili na dva tábory - ti, kteří je považovali za geniální umění a ti, kteří je považovali za naprostý nesmysl. Jenže jak se ukázalo, psí básně měly podivnou schopnost - vyvolávat smích. Kdykoliv někdo četl psí básně, začal se smát a všechny starosti mu na chvíli vypadly z hlavy. Možná to bylo tím, že psí básně byly tak absurdní, že se těžko bránil humoru.

Nyní se psí básně staly celosvětovým fenoménem. Vydavatelství začala publikovat sbírky psích básní a psí básníci se stali novými celebritami. Na literárních festivalech se konají speciální psí večery, kde psi předvádějí své básně naživo. Ať už jsou psí básně skutečným uměním nebo jen zvláštním výtvorem, jedno je jisté - psi nás dokázali pobavit a přinést do našich životů něco zcela nového.