Po dlouhých hodinách putování jsem konečně dorazil na místo, kde se měl nacházet ten slavný sendvič. Když jsem ho uviděl, zůstal jsem jako omráčený. Byl opravdu obrovský! Měl všechny možné ingredience, od rajčat až po salátový list, a jeho velikost byla skoro neuvěřitelná.

Ale bohužel, mé nadšení z rychlého občerstvení rychle vyprchalo, když jsem zjistil, že ho nelze sníst samostatně. Musel jsem si najít kamaráda, aby mi pomohl s jeho konzumací. Nakonec jsme začali s jeho konzumací a zdálo se, že se nám to povedlo. Ale pak se stalo něco zcela nečekaného.

Do sendviče se z ničeho nic zřítila obrovská kachna a začala nám hořce křičet na hlavu. Byl to opravdu bizarní pohled. Nakonec se nám ale podařilo kachnu vyloudit a pokračovali jsme v jeho konzumaci. Ačkoliv nás zasáhla kachna, byl to stále největší sendvič, jaký jsem kdy jedl.

Když jsme ho dokončili, pocítil jsem velkou úlevu, ale také jsem si uvědomil, že moje touha po největším sendviči na světě byla vlastně zoufalým pokusem o uspokojení mého hladu. A tak jsem se rozhodl, že už nikdy nebudu hledat něco tak bizarního a zvráceného jako je největší sendvič na světě. Raději už budu jíst normální jídlo jako normální lidé.