Přeskočil jsem několikrát radostí, když mi došlo, že jsem právě našel klíč k neuvěřitelné moci. Rozhodl jsem se, že se stanu nejmocnějším bytostí ve vesmíru a začnu s malými kroky. Nejdříve jsem otestoval pantofle na svém domácím mazlíčku - zlatém rybičce jménem Bobík. Jakmile jsem nasadil pantofle, Bobík začal plavat po vzduchu, jako by se mu otevřela gravitace. Byl jsem nadšený, ale zároveň jsem se trochu bál, co se stane, až budu ovládat celý vesmír.

Dalším krokem bylo pokusit se ovládnout lidstvo. Vzal jsem si pantofle a vyrazil do města. Když jsem je nasadil, začalo se dít něco magického. Lidé začali chodit po stěnách, auta létala vzduchem a všichni se chovali, jako by byli v komedii němého filmu. Byl to úžasný pohled, ale rychle jsem si uvědomil, že takhle vesmír ovládat nemůžu. Lidé se začali vzpouzet a snažili se dostat z tohoto bizarního stavu, který jsem způsobil. Musel jsem zastavit svou zoufalou snahu ovládnout svět.

Vrátil jsem se domů a pantofle zabalil zpět do krabice. Byl jsem zklamaný, ale také vděčný za tuhle zkušenost. Naučil jsem se, že moc nad vesmírem je příliš velká pro jednoho člověka a neměl bych se do takových věcí pouštět. Raději se budu soustředit na výrobu modrých pantoflí, které budou sloužit jako módní doplněk a ne jako nástroj ovládání vesmíru.

A tak jsem skončil s modrými pantoflemi na nohou, které jsem si oblíbil, ale už se s nimi nesnažím ovládat vesmír. Možná je to zklamání, ale stojí za to se naučit, že některé věci jsou prostě lepší nechat tak, jak jsou. A kdo ví, třeba se jednoho dne objeví někdo, kdo bude mít opravdu schopnosti ovládnout vesmír, ale doufejme, že to bude někdo s větším rozumem než já.