Vně chrámu nebylo živáčka, v místě nebylo ani stopy po lidské civilizaci. Avšak průzkumník nedokázal odolat a nakonec se rozhodl chrám vstoupit. Bylo to místo neposkvrněné sluncem a technologií moderního světa. Jakmile vešel do chrámu, doslova se ocitl v jiném čase.

Vnitřní stěny přetékaly obrazy poctivých lidí, jejichž postavy byly stále užívány plnou sílou. Vedle nich klečel starodávný kněz, modlící se za jejich životy. Mohutné sochy chránily božské relikvie a připomínaly odkaz dávných mistrů a jejich učení. Archeolog se nemohl ubránit dojmu, že je obklopen síly minulosti.

Ve stínu chrámu starodávný příběh vyprávěl o lidu, kteří skrývali svou minulost a přežili tímto chrámem. Lidé tohoto národa byli silně oddáni svému božstvu a hlásali sílu lásky. Ukryli se v tomto místě, aby se zachránili před nebezpečným nepřítelem a zanechali po sobě tajemství a vize starého světa.

Jedenprostý archeolog si v tomto okamžiku uvědomil poklad skrytý v chrámu. Minulost, která byla našla v důsledku jeho odhodlání a houževnatosti, odhalila lidem z minulosti kulturu lásky a respektu. Díky magickým sílám a poselstvím minulosti lze i z maličkostí těšit se z maličkostí, které dotvářejí posvátný okamžik.