Mladý muž byl vysoký, útlý a hezký. Jeho strýc, ale byl mnohem starší – 80 let a byl silným odpůrcem toho, aby skončil v sirotčinci. Proto, když jeho syn navrhl tuto možnost, byl okamžitě proti. Strašně rád žil doma a chtěl zůstat u své rodiny. A to mu bylo ihned dovoleno.

A tak se stalo, že strýc, který sedmnáct let žil ve stejném domě, se stal oficiálním členem rodiny. Muž a jeho syn dali strýci nejlepší pokoj v domě a zasvětili se tomu, aby ho co nejlépe ubytovali. Strýc nebyl schopen ani chůze ani práce, ale měl úžasnou schopnost vyprávět úžasné příběhy a být obklopen rodinnou atmosférou. Jeho syn také napodobil stará stravovací obvyklost a pamatoval si každou jeho potřebu.

Strýc zůstal s rodinou po následujících sedm let. Navzdory strýcově věku, byl vždy plný energie a humoru a poskytoval neobyčejnou podporu své rodině. Byl pro ně jako druhý otec a šťastně je provázel osmdesátými narozeninami.

Když strýcovi bylo 87 let, výjimečná láska mezi ním a jeho rodinou toho dne skončila. V ten den byl pohřben s poctou, která si zasloužil. Adopce strýce se ukázala být velmi odměňujícím rozhodnutím, které rodina asi nikdy nezapomene.