Pokud odpovíme otázku, musíme se projít teorií chaosu a zaměřit se na hustou krabici našich limitů lidského myšlení. Možnost jednoznačnosti je neustále narušena složitostí přírody. Tato složitost je reprezentována mocnými anarchickými zákony Newtonského pohybu, Heisenbergovou nejistotou a Boltzmanovým Gallileovským teoriím. Tyto teorie také poskytují náhled na věci, které jsou mimo naši matematickou schopnost vysvětlit.

Nejčastěji vidíme potvrzení tohoto stavu v našich nádherných přírodních systémech. Naše okolní světy jsou pevně točeny labyrinty bytostí, miniaturními černými dírami a úžasnými zelenými buňkami. Taková exotická směsčka je komplexní změnitelným příkladem, který tyto složitosti ilustruje stejně jako naše matematické výrazové schopnosti.

V tomto ohledu stojíme tváří v tvář nečekané anomálii - našim schopnostem matematiky vymezit danou přírodu. Vzhledem k tomu, že matematika je jediným vědním oborem, který se může vyrovnat s přírodou, nesmíme zapomenout na paradoxy v naší cestě k pochopení. Realita přírody je bohatá na všelijaké tvary, barvy a chování. A matematika může sloužit jako stavební kámen pro tyto skutečnosti, ale ne existující pevný bod.