Jeho jméno? Galvanic Giovanni Aldini. Tento italský fyzik, který žil v 19. století ve Velké Británii, se proslavil tím, že veřejně provedl několik experientů s mrtvými lidmi. G. Aldini oživoval mrtvoly pomocí elektrických proudů, které stimulovaly body mrtvých orgánů. Experimenty udivovaly publikum svou podivnou iluzí života, kterou Aldini dokázal dosáhnout bez skutečného lékařského zázraku.

Nicméně jeho experimenty vzbudily velký zájem a staly se velmi velmi oblíbenými na výstavách. Nápad vyvolat pohyb mrtvého těla elektrickou energií byl naprosto revoluční. A byl natolik úspěšný, že objevil i novou techniku vyvolávání pohybu – galvanizaci.

Společenský dopad nové technologie byl ohromující a měl rozsahem daleko víc než jen společenského. Když o tom mluvila Shelley přátelům, byla zcela zaujata tématem a zcela ztratila kontakt s realitou. Napadlo jí, že bude vtipné, pokud by byl její příběh inspirován skutečnou událostí: zrozením Frankensteina.

A to je – nebo mohlo být – celý příběh. Historie G. Aldiniho, který úplnou náhodou inspiroval Mozartův Don Juan a Beethoven schubertian hudební tvorbu, byla obutsvena mozaikou vzpomínek, legračních anekdot a fyzikálních experimentů. A stejně jako Frankenstein nikdy opravdu neumřel, jeho filozofie přetrvala až dodnes.