Lidé si stěžovali, že nesnesitelný zápach se všude linul, zejména ve veřejných dopravních prostředcích a v obchodech, včetně veřejných laviček. Situace se zdála bezvýchodná, neboť důchodkyně odmítala s péčí souhlasit. Po smrti manžela se důchodkyně snesla do hluboké deprese, protože se jí zhroutil celý svět. Z toho důvodu už ani nepřemýšlela o svých osobních hygienických potřebách.

Aby se s touto situací vypořádali, místní věcem záležely na spolupráci s příslušnými úřady a na sociálních službách. Služby rodiny se proto domluvily se starší ženou, aby jí dostaly pomoc a poradenství ohledně jejího zdraví a hygieny. Důchodkyně se s nimi nakonec dohodla a od té doby byla trpělivější. Bez dobré služby rodinné péče se nemusela žádný významný změny.

I když situace s osamělou důchodkyní naštěstí dopadla dobře, zůstává záhadou, proč se rozhodla tak vehementně vyhnout péči o sebe sama. Možná to bylo způsobeno traumatem, které prožila po manželově smrti. Bez ohledu na to, její příběh je třeba si pamatovat. Je to jeden z těch příběhů, které nás naučí trpělivosti a soucitu pro lidi okolo nás, kteří se mohou cítit smutní a osamělí.