Bohužel pro Markuse, jeho život měl být brzy plný vážných komplikací. Nemohl sehnat správnou velikost opasku, aby mohl mít ruku stále na příslušném místě, a tak musel být znovu operován. Sledoval také, že občas nemůže spolehlivě ovládat prsty.

Ačkoliv to bylo frustrující, Markus nebyl zas tak zklamán, jako spíš fascinovaný. Při pozorování moderních robotických rukou pocítil s ultra-sofistikovanými mechanismy určité podobnosti s jeho šimpanzí rukou.

„Svou rukou motoricky zvládnu všechno,“ řekl Markus, „Samozřejmě s určitou dobou tréninku, ale na svou technologickou inovaci mohu být pyšný.“

Markus svou novou ruku používá od té doby pro obyčejné i pro neobyčejné věci. Uspokojene pokračuje ve svých experimentech a získává nové zkušenosti, včetně jediného souboru ambiciózních nápadů pro budoucnost.